Dveře se za námi s tichým cvaknutím zavřou a já se ani nehnu.

Nightův dopis mám přeložený napůl v zadní kapse – je ostrý a tvrdý, jako by se mi chtěl zaříznout do páteře. Gonzo mi ho podal a jenom řekl: „Už to nechci dál držet.“

A tak ho držím já.

Gonzo ujde pár kroků chodbou a pak praští rukou do zdi. Ten zvuk třeskne tichem jako výstřel. Zpočátku nic neříká, jenom ztěžka oddechuje, klouby pevně