V baru to hučí tou tlumenou, neklidnou energií, jakou to po pohřbu vždycky obnáší.

Není to večírek. Nikdo se nesměje moc nahlas. Dneska nehraje žádná hudba, žádný obyčejný páteční sračky. Jen tiché cinkání skleniček, skřípání barovek po zkrouceném dřevě a občasný zvuk bot tlučících do podlahy v rytmu s tím, jak se připíjí.

„Na padlé,“ zamumlá někdo u baru.

Ozvěnou se to nese celou místností.

Gonzo