„Takže co přesně jsi rodičům řekla?“

Stella má napůl snědená ztracená vejce a právě uprostřed dramatického zhrození zvedá obočí skoro až k vlasům.

Opatrně usrkávám vanilkové latté a snažím se nečervenat. „Že k němu možná něco cítím.“

„‚Možná‘? Zlato. Zmizela jsi s ním na tři dny a vrátila ses rozzářená jak nějaká válkou políbená bohyně. Rozhodně k němu něco cítíš.“

Uchechtnu se a posouvám croissan