Neptám se jí, jestli chce jít ven.

Prostě jí to oznámím.

Ne proto, že bych byl panovačný – k ní ne. Ale proto, že vím, že to potřebuje. Potřebuje něco normálního. Něco, co nechutná nemocničním vzduchem a adrenalinem. Takže jí to řeknu, jemně, ale pevně. Dám jí prostor se převléknout. A když vyjde z mého pokoje v té plandavé mikině a legínách a vypadá, jako by v noci nezamhouřila oko, i když ví