Dalton do mě dloubne loktem, když procházíme kolem automatů, a zvuk kroků a hlasů studentů se rozléhá po dlážděných podlahách chodeb. Paži má pořád zavěšenou kolem mých ramen, jako by tam odjakživa patřila.

„Tak jo,“ řekne. „Buď upřímná. Chtělas někdy prostě… zmizet do hor a stát se nějakým kryptidem, místo abys dokončila školní rok?“

Uchechtnu se. „Každé pondělí ráno.“

„Dobře,“ odvětí. „Takže můj