Školní chodby páchnou vždycky úplně stejně — po levné dezinfekci, zbytcích po ořezávání tužek a něčem, co si kdosi před třemi měsíci rozlil ve skříňce, a doteď zkrátka nikdo nenašel odvahu to uklidit.

Není to zrovna uklidňující pocit, ale je to známé.

A po tom chaosu, kterým byly zimní prázdniny, mi cokoliv známého připadá jako dar.

Popotáhnu si rukávy mikiny až přes zápěstí a prodírám se davem. V