Studio voní po kalafunovém prachu a starém leštidle na podlahy, tak jako vždycky, když jde do tuhého. Ke mně se z reproduktorů snášejí fragmenty hudby — ještě ne celá partitura, jen kousky, útržky, které stačí k tomu, aby nervy nepřestaly pulzovat. Přitisknu dlaň na tyč a na vteřinu zavřu oči, jen na tak dlouho, abych uklidnila chvění v žaludku.

Už jsem v kostýmu. V tom jemném modrém cvičebním set