Nohy mám jako želé, drdol se mi rozpadá a žebra mě po tom posledním pas de deux pořád bolí, ale mně je to úplně jedno. Mám nějaký post-zkouškový rauš, všechno je jen adrenalin a nevěřícnost, a pořád se vezu na vlně toho, že jsme to skoro perfektně zvládli.

Henri se protahuje vedle mě, jednu nohu přitaženou k hrudi. „Dneska jsi měla ta fouetté docela slušný.“

„Slušný?“ uchechtnu se a sáhnu dolů, ab