Gideon se k ní otočil zády a bez ohlédnutí vypochodoval z restaurace. Gemma nacpala zmačkané rozvodové papíry hluboko do své kožené kabelky. Ignorovala jeho čekajícího řidiče, mávla na taxi a sledovala ho přímo do nemocnice. Potřebovala vidět ženu, která zaměstnávala každou myšlenku jejího manžela, když byl vzhůru.

Když však vystoupila z výtahu, po Gideonovi nebylo ani stopy.

Gemma spolkla hořkou pachuť porážky. Nakráčela na veřejné záchodky, opláchla si obličej studenou vodou a znovu si nanesla korektor. Své chvějící se rty přiměla vykouzlit nacvičený, klidný úsměv a teprve pak otevřela dveře matčina pokoje.

Sarah seděla opřená o polštáře. Její pohled se okamžitě zaměřil na dceru. „Gemmo, řekni mi upřímně. Je mezi tebou a Gideonem všechno v pořádku?“

Gemma si přitáhla plastovou židli a posadila se vedle postele. „Mami, máme se skvěle.“

Howard k ní posunul košík s ovocem. „Za ty tři roky manželství na nás byl Gideon hodný. Pokud máte krizi, sedni si a promluv s ním. Přestaň se chovat jako rozmazlená princezna.“

Sarah natáhla ruku a poplácala Gemmu po dlani. „Je ti pětadvacet. Je načase se v životě usadit. Gideon je jediným dědicem rodiny Whitmoreových. Měla bys s ním brzy mít dítě. Dítě zajistí tvé místo a tvou budoucnost.“

Gemma zírala na bílou deku. V žaludku se jí vytvořil chladný uzel. Z její strany to nebylo o tom, že by nechtěla. To Gideon s ní odmítal zplodit potomka.

Ta vzpomínka jí drásala mysl. Před několika měsíci, když se vrátil z týdenní cesty, riskla to a vyhodila všechny jejich kondomy. Té noci ji Gideon přitiskl k matraci a milovali se bez jakékoli ochrany. Cítila jeho surové teplo uvnitř sebe a pošetile věřila, že polevil v ostražitosti a přijal myšlenku na rodinu.

Další ráno tu iluzi rozbilo. Gideon stál u postele v dokonale střiženém obleku a podal jí sklenici vody spolu s krabičkou pilulky „po“. Stál tam a sledoval ji svýma chladnýma, neústupnýma očima, dokud tu pilulku nespolkla. Děti neměl v nenávisti. Jen odmítal dovolit, aby jejich matkou byla ona.

Dveře pokoje se rozletěly a přerušily její temné přemítání. Finn vpadl do místnosti a hodil batoh na volnou židli. Objal Gemmu kolem krku.

„Gemmo! Zrovna jsem venku narazil na tvého manžela.“

Falešný úsměv na Gemmině tváři se roztříštil.

Sarah se zamračila a podívala se z jednoho dítěte na druhé. „Přišel Gideon do nemocnice teď s tebou?“

Gemma se horečně snažila tu lež zakrýt. „Přišel navštívit nemocného přítele. Šla jsem s ním, abych se na tebe podívala.“ Otočila hlavu k mladšímu bratrovi a udržela hlas klidný. „Finne, kde jsi ho viděl?“

„Zastihl jsem ho ve výtahu v hale. Zmáčkl tlačítko pro třinácté patro.“

Třinácté patro. VIP oddělení.

Gemma políbila matku na tvář, zamumlala rychlou omluvu o tom, že musí předběhnout dopravní špičku, a vyklouzla z pokoje. Vzala to po schodech, tep jí s každým vystoupaným schodem bušil do žeber.

Chodba ve třináctém patře působila jako mauzoleum. Tlusté koberce polykaly zvuk jejích kroků. Minula prázdné stanoviště sester a prošla podél řady soukromých pokojů.

Z pootevřených dveří na konci chodby se linul úzký pruh teplého světla. Gemma se na místě zastavila.

Skrz úzkou mezeru uviděla Gideona. Stál zpříma vedle nemocniční postele, široká ramena uvolněná. Na okraji matrace seděla žena a měla paže pevně ovinuté kolem jeho pasu. Brooke Kensington. První láska. Nedotknutelný přízrak, který pronásledoval Gemmino manželství.

Brooke si zabořila obličej do Gideonovy hrudi. Dlouhé tmavé vlasy se jí rozlily po jeho na míru šitých rukávech.

Brooke zvedla hlavu. V očích se jí leskly slzy. „Gideone, zůstaneš tu dnes v noci se mnou?“

Syrová intimita v jejím hlase projela Gemmě páteří jako odpudivé zachvění.

Gideon se natáhl dolů, uchopil Brooke za zápěstí a jemně jí uvolnil paže ze svého krku. Když se Brookina ruka pohnula pod stropním světlem, Gemma zahlédla ostrý stříbrný záblesk.

Kolem Brookina štíhlého zápěstí se vinul diamantový náramek. Složitý brus drahokamů ve tvaru hvězdy byl nezaměnitelný.

Gemmě se zadrhl dech v hrdle. Pomalu zvedla svou levici a zírala na šperk, který jí spočíval na kůži. Byl to naprosto stejný náramek. Gideon jí ho dal k výročí. Řekl jí, že se k ní hodí.

Nekoupil ho pro ni. Koupil repliku dárku, který dal ženě, kterou skutečně miloval.

To odporné zjištění rozdrtilo poslední zbývající střípky Gemminy důstojnosti. Krev se jí nahrnula do uší a přehlušila šum zevnitř pokoje. Hrdlo jí sevřelo dusivé ponížení, které se bleskově změnilo ve slepou, výbušnou zuřivost.

Zaryla nehty do zapínání svého náramku. Prudkým škubnutím strhla kov ze svého zápěstí a přitom si odřela kůži. Mrštila těžký náramek chodbou. Šperk s ostrým zachrastěním narazil do soklu a zmizel ve stínech.

Gemma se otočila na podpatku a rozběhla se. Běžela ke schodišti, lapala po dechu a prchala z místa, než se rozbije na milion kousků.

Cesta zpět do sídla Whitmoreových byla jen šmouhou neonových pouličních světel a otupělého ticha. Když Gemma odemkla vchodové dveře, slzy jí na tvářích zaschly do tuhého, svědivého povlaku. Svaly jí připadaly jako z olova.

Upustila kabelku na podlahu a odešla rovnou nahoru po velkém schodišti. Ten obrovský, prázdný dům se jí vysmíval.

V hlavní koupelně stála pod vroucím proudem sprchy, dokud jí kůže nezrůžověla. Snažila se smýt pach restaurace, nemocnice i neviditelnou tíhu Gideonovy zrady. Když vyšla ven, vzala z mramorového pultu fén. Její prsty jí připadaly jako ztuhlé bloky ledu. Zírala na tlačítka, neschopná sebrat sílu na to, aby je stiskla.

Upustila fén zpět na pult a vešla do temné ložnice.

Gemma se doplazila doprostřed obrovské manželské postele. Nerozsvítila ani jedinou lampu. Stíny ji celou pohltily. Její červené, oteklé oči zůstaly otevřené a prázdně zíraly do stropu.

Tři roky strávila tím, že zdokonalovala roli oddané manželky. Polykala svou hrdost, nevšímala si šepotu vyšší společnosti a přesvědčovala samu sebe, že čas rozpustí Gideonovu ledovou masku. Mýlila se. Nebyla nic víc než jen pohodlný štít, zatímco on si svou pravou lásku střežil v bezpečí.

I její smutek musel počkat na dovolení. Nemohla se zhroutit před svými rodiči. Nemohla dělat scény na chodbách nemocnice. Být dospělá znamenalo zamknout tu agónii do krabice, dokud nebude sama ve tmě.

„Ve chvíli, kdy mámu propustí, ty papíry podám,“ zašeptala ten slib do prázdné místnosti.

Holá realita blížícího se konce manželství na ni plnou vahou dolehla. Páteří jí projel prudký třes. Přehrada se protrhla. Každá potlačovaná emoce, kterou za poslední tři roky spolkla, si prodrala cestu na povrch.

Gemma si přitáhla kolena k hrudi a přitiskla si dlaně na obličej. Z hrdla se jí vydraly mučivé vzlyky. V obrovské, prázdné posteli se houpala dopředu a dozadu. Zbavena svého titulu i své hrdosti vypadala malá a zlomená, uvězněná v tichém pekle, které si sama vytvořila.

Zpátky v nemocnici Gideon vyšel z VIP oddělení. Právě uklidnil Brooke. Šel směrem k hlavnímu stanovišti sester, aby přinesl nový teploměr, a jak se blížil k zaoblenému pultu, vyhrnul si rukávy košile.

Skupina zdravotních sester z noční směny se shlukla u pultu. Jejich tlumené, živé štěbetání ustalo ve chvíli, kdy si ho všimly.

Gideonův ostrý pohled sklouzl kolem jejich překvapených tváří a spočinul přímo na předmětu ležícím uprostřed pultu.

Diamantový náramek.

Zatajil se mu dech. Překonal tu vzdálenost třemi dlouhými kroky, sebral šperk ze stolu a pod zářivkami ho otočil. Palcem přejel po vnitřní straně obroučky. Tady to bylo. Jemné kurzivní písmeno „G“ vyryté do platiny.

Pokud šlo o dárky, byla Gemma tvrdohlavá. Objednal pro ni na zakázku právě tuhle specifickou rytinu. Ani na okamžik nepochyboval. Tohle byl její náramek. Byla tady.

Čelist se mu zatnula. „Kde jste to našly?“

Sestry sebou při náhlém, hrozivém ztišení jeho hlasu trhly. Ta nejodvážnější ze skupiny udělala váhavý krok vpřed.

„Omlouvám se, pane Whitmore. Našly jsme ho dole na chodbě poblíž vašeho pokoje. U výtahů předtím plakala jedna velmi krásná paní. Hodila ho na zem. Řekla uklízečům, že už ho nechce.“

Hodila ho pryč.

Ta slova se Gideonovi v lebce odrážela jako výstřel. Gemma si jeho dárků cenila. Svou šperkovnici hlídala jako drak hromadící zlato. To, že ho strhla a opustila na veřejné chodbě v nemocnici, znamenalo, že všechno viděla.

Gideon si náramek schoval do kapsy. Jeho výraz se vyhladil do kamenné masky.

Šel zpátky po chodbě a rozrazil dveře pokoje. Položil teploměr na noční stolek a pohlédl dolů na Brooke.

„Mluvil jsem s vrchní sestrou. Brzy sem přijde soukromá ošetřovatelka a zůstane tu s tebou po zbytek noci.“

Brooke se opřela o polštáře. Její jemné prsty sevřely okraj deky. „Gideone, slíbil jsi, že tu dnes v noci zůstaneš se mnou.“

Gideon natáhl ruku, pevně jí zatlačil na rameno a navedl ji zpátky na matraci. „Doma nastala naléhavá situace. Musím se o ni hned postarat.“

Brooke uvolnila sevření na dece, ale obočí se jí zoufalstvím svraštilo. „To je moje vina. Můj syn a já ti poslední dobou zabíráme tolik času. Tvá žena si musí připadat zanedbávaná. Měl bys jít domů a utěšit ji.“

Gideon se naklonil nad postel. Uhladil záhyby na Brookeině polštáři a ujistil se, že její hlava spočívá přesně uprostřed. Necukl sebou. Nedovolil, aby se do jeho tváře vepsala jediná stopa po blížícím se chaosu.

„Nedělej si starosti. Je v pořádku.“