Těžké dubové dveře se rozletěly dovnitř. Gideon vešel do obrovské vstupní haly a zastavil se. Masivní dům pohltila temnota. Nesvítila ani jedna lampa. Poslední tři roky se obývacím pokojem vždy linula měkká, poblikávající záře z televize, bez ohledu na to, jak pozdě se vrátil. Gemma na něj čekala. Vždy slyšela cvaknutí zámku, přiběhla bosa po dřevěné podlaze a vrhla se mu kolem krku. Dnes večer tu hučela jen centrální klimatizace. Nenechala svítit jediné světlo.

Povolil si hedvábnou kravatu a unaveně se vlekl chodbou. Otevřel dveře hlavní ložnice. Pokoj zůstal zahalen ve stínech. Skleněnými dveřmi dovnitř pronikalo slabé měsíční světlo a osvětlovalo obrys pod hedvábným povlečením. Gideon se natáhl a cvakl vypínačem u postele. Náhlá záře osvětlila Gemminu postavu. Trhla sebou. Zabořila obličej hlouběji do péřového polštáře a přetáhla si přikrývku přes rameno.

Gideon si sedl na okraj matrace. Natáhl ruku, aby jí odhrnul zatoulaný pramen vlasů z čela a zjistil, jestli skutečně spí. Ztuhla. Odmítla se otočit nebo vydat hlásku.

Ruku svěsil. Vstal, svlékl si sako od obleku a vešel do přilehlé koupelny.

Ve chvíli, kdy voda ze sprchy dopadla na dlaždičky, Gemma pomalu otevřela oči. Vlhké řasy se jí zachvěly na kůži. Ztěžka, roztřeseně se nadechla a zabořila obličej zpátky do bavlněného povlaku na polštář.

O deset minut později se dveře koupelny otevřely. Gideon vyšel ven v tmavém županu a ručníkem si sušil mokré vlasy. Sklonil se nad postel. Gemma zůstala naprosto nehybná. Gideon lampu zhasl. Vyšel z ložnice a zamířil chodbou do své pracovny.

V pracovně zůstalo zhasnuto. Gideon stál u okna. Vytáhl ze stolu stříbrný zapalovač, připálil si cigaretu a dlouze potáhl. Sáhl do kapsy županu a zvedl diamantový náramek. Platina ho na dlani studila. Zíral na vygravírovaný kov odrážející slabé pouliční osvětlení.

Vyfoukl proti sklu obláček kouře. Nemohla se o Brooke dozvědět. Gemma dávala své city otevřeně najevo. Když jí někdo zkřížil cestu, měla ohnivou, nepředvídatelnou povahu. Kdyby tu aféru skutečně objevila, rozbila by ten dům na kousky. Udělala by obrovskou scénu. Najít její náramek na míru ve třináctém patře nemocnice byla jen nešťastná náhoda.

O několik hodin později zalilo vstupní halu ranní slunce. Gemma stála u vchodových dveří a oblékala si baloňák. Umyla si obličej a zabalila rodičům termosku se snídaňovou polévkou. Na schodech se rozlehly kroky. Gideon sestoupil dolů, oblečen v elegantním tmavošedém obleku. Gemma ho ignorovala. Vzala svůj telefon a natáhla se po mosazné klice vchodových dveří.

Gideon překonal mramorovou podlahu třemi rychlými kroky. Zablokoval východ. Pevně ji sevřel za prázdné zápěstí a vytáhl jí paži nahoru mezi ně.

„Kde je ten náramek? Proč ho nemáš na sobě?“ Gideon na ni hleděl dolů, hlas měl hluboký a nekompromisní.

Gemma zírala na jeho hruď. Její hlas zněl chraplavě a sotva slyšitelně. „Nejsem si jistá. Možná jsem ho někde ztratila.“

Vykroutila ruku a snažila se vymanit z jeho sevření. Gideon kolem jejích křehkých kostí prsty ještě víc utáhl. Upřel na ni pronikavý pohled.

„Včera večer jsem narazil na Finna. Zmínil se, že tě viděl jít do třináctého patra.“ Gideon promluvil uvážlivým, pátravým tónem a sledoval její tvář, zda na ní nezaznamená sebemenší změnu emocí.

Gemminými žilami projel hořký chlad. Testoval si ji. Zhluboka se nadechla a podívala se mu přímo do jeho tmavých očí.

„Když jsme se včera večer rozešli, vrátila jsem se do nemocnice, abych se podívala na mámu. Finn mi řekl, že tě viděl mířit do třináctého patra. Šla jsem se tam po tobě podívat. Když jsem tě nemohla najít, rozhodla jsem se jet domů.“

Gideon sáhl do kapsy saka. Vytáhl diamantový náramek a podal jí ho.

„Tohle jsi upustila v nemocnici. Našel jsem to a přinesl ti to zpátky.“ Gideon mluvil hladce a s nacvičeným klidem. Skutečnému problému se zcela vyhnul. Vůbec nevysvětlil, proč se do toho patra vydal.

Popadl ji za ruku a přitiskl jí studenou platinu ke kůži, přičemž se jí pokoušel zapnout náramek kolem zápěstí.

Gemma jeho ruku odstrčila. Pevně paži stáhla zpátky a vytvořila mezi nimi metrový odstup. „Nechci ho.“

Gideon pomalu vydechl. Přistoupil blíž a nasadil tón nucené trpělivosti. „Zatím ho prostě nos. Až vyřeším věci v práci, vezmu tě, aby sis vybrala nový. Můžeš si vzít, co jen budeš chtít.“

Něco v Gemmině hrudi prasklo. Hráz, která zadržovala dny plné zášti, lží a bezmoci, se roztříštila. Její sebekontrola se zlomila.

„Řekla jsem, že ho nechci! Nechci dárky, které nejsou jedinečné! A nechci manžela, který není plně můj!“ křičela na něj Gemma.

Gideon sledoval, jak se jí zvedá hruď. Zalil ho zvrácený pocit soukromé úlevy. Měl ji přečtenou. Byla rozmazlená už od malička. Vždycky byla emotivní, když věci nešly podle ní. To bylo všechno. Křičela proto, že náramek nebyl jedinečný, ne proto, že by znala jeho tajemství.

Zmenšil vzdálenost mezi nimi. Obemkl svýma velkýma rukama její štíhlý pas, trhnutím si ji přitiskl těsně k tělu a sklonil hlavu. Drtivě přitiskl svá ústa na její a vynutil si polibek, aby ji umlčel.

Gemma se dávila. Krví se jí přelila panika a znechucení. Strčila mu do ramen, odvrátila tvář a tloukla do něj zaťatými pěstmi.

„Tohle nechci! Přestaň na mě sahat!“ Gemma mu drápala sako. Bojovala s ním jako šílená a v zoufalství po něm zuřivě máchala pěstmi.

Gideon jí obě zápěstí popadl do jedné ruky. Přišpendlil jí paže a trpělivost mu docházela.

„Gemmo, to by stačilo.“ Jeho hlas zněl ostře. Dokázal tolerovat její občasnou paličatost, ale odmítal se zabývat touhle mírou hysterie. Pokoušet se s ní teď mluvit nemělo smysl.

Gemma zavrtěla hlavou a lapala po dechu v trhaných nádeších. Po tvářích jí stékaly slzy. „Takhle se chovám už od dětství. Cože, to ti to došlo až teď?“

Gideon zíral na její slzami smáčený obličej. Výraz mu zůstal chladný a odměřený. „Tohle všechno je opravdu kvůli náramku? Chováš se, jako by to byl konec světa, a přitom jde o jeden šperk.“

Gemma ze sebe vydala zlomený výkřik. Vytrhla si ruce, vzala z konzolového stolku těžkou knihu a mrštila s ní přes celou místnost.

„Moc dobře víš, cos udělal, Gideone! Nebyl jsi to ty, kdo se odmítal vracet domů? Tak jdi! Vypadni!“ Strčila do jeho hrudi a odtlačovala ho zpět ke dveřím.

Gideon si ji pevně přitáhl na hruď a její máchající paže svíral v železném stisku. „Dost. Ublížíš si.“

Z Gideonovy kapsy u saka zabzučela drsná vibrace. Zvonil mu telefon.

Gideon přenesl váhu. Udělal spěšný pohyb, aby sáhl do kapsy a hovor típl. Ten náhlý, tajnůstkářský pohyb Gemmu vyprovokoval ještě víc. Dosáhla svého bodu zlomu.

Vrhla se kupředu a chytala ho po kapse. „Zvedni to. Vždycky máš tolik práce. Tak to zvedni!“

Gideon se natočil a udržoval telefon mimo její dosah. Gemma tvrdě zaťala zuby do jeho ruky.

Po Gideonově paži vystřelila bolest. Jednal instinktivně. Prudce do ní strčil a srazil ji dozadu. Gemma zavrávorala. Podpatek se jí zachytil o okraj tlustého koberce. Ztratila rovnováhu a zřítila se dozadu. Její tělo narazilo na pevnou mramorovou podlahu s těžkým, ohavným zaduněním.

Na vstupní halu dopadlo ticho.

Gideon stál a oddychoval. Podíval se dolů. Gemma ležela na studeném kameni nehybně, vlasy jí rozcuchaně spadaly do obličeje. Oči měla zavřené.

Nepohnul se, aby jí pomohl. Odvrátil se, příliš unavený na to, aby to dál řešil. Když byla Gemma dítě, byla hravá a všechny okouzlila. Když byla v pubertě, byla laskavá a bystrá. Když dospěla, byla přilnavá a láskyplná. Po svatbě se stala jemnou, pozornou manželkou. Bez ohledu na to, o jakou její verzi se jednalo, vždycky se chovala důstojně. Nikdy se nechovala jako semetrika, ani na něj nekřičela jako divoké zvíře.

Ale už předtím omdlení předstírala. Kdykoli ho v minulosti rozzlobila, předstírala, že omdlela, nebo hrála oběť, aby ho donutila ustoupit. Pokaždé, když viděl ten žalostný pohled, ustoupil. Ne dnes. Zašla příliš daleko. Potřebovala vychladnout sama.

„Promluvíme si, až se uklidníš,“ řekl Gideon. Jeho hlas se v tom těžkém tichu rozléhal ploše a vzdáleně.

Bez dalšího slova nebo jediného ohlédnutí vyšel vchodovými dveřmi ven.

Paige právě stoupala po kamenných schodech, aby Gemmu navštívila. Gideon se letmo podíval k oknu ve druhém patře a pohlédl zpět na Paige.

„Má špatnou náladu. Objednám jí nějaké jídlo. Později dohlédni, aby něco snědla, a vezmi ji na procházku, aby přišla na jiné myšlenky.“

Než mu Paige stačila odpovědět, byl už pryč.

Paige spěchala dovnitř a vešla do vstupní haly. Srdce jí spadlo až do žaludku, když uviděla Gemmu ležet nehybně na podlaze. Upustila tašku a vrhla se k ní, aby jí pomohla vstát. Popadla Gemmu za ramena, jen aby si uvědomila, že Gemma skutečně omdlela. Paige sevřela panika. Vytáhla telefon a zavolala Gideonovi, ale na lince bzučel obsazovací tón. Nezbyla jí žádná jiná možnost, a tak vytočila 911.

Ostré, rytmické pípání srdečního monitoru vytáhlo Gemmu ze tmy.

Oční víčka se jí zdála těžká. Donutila je otevřít. Ostré zářivkové světlo nemocničního pokoje ji bodalo do očí. Otočila hlavu na tvrdém polštáři. U její postele stála jak její švagrová Paige, tak tchyně Diana Whitmore.

Diana se naklonila dopředu vteřinu poté, co uviděla pohyb. „Gemmo, je ti už lépe?“

Gemma slabě přikývla. Prázdně zírala na stropní desky. „Diano, proč jsem v nemocnici?“

Zapřela se lokty o matraci a pokoušela se posadit. Oči jí těkaly po místnosti, unavené a zmatené.

Paige k ní rychle přistoupila. Vzala další polštář, zasunula ho Gemmě za záda a opřela ji o čelo postele. „Gemmo, předtím jsi doma omdlela.“

Vzpomínky se Gemmě náhle vrátily. Vstupní hala. Ta rvačka. Chuť krve v ústech, když ho kousla. To brutální strčení. Ten děsivý pocit, když padala dozadu.

Podívala se za Paige. Podívala se za Dianu. Zírala na zavřené dveře pokoje. Místo vedle její postele bylo prázdné. Hluboko do kostí se jí usadila chladná, děsivá realita.

Gemma pohlédla zpět na Paige, hlas měla prázdný. „To mě sem Gideon přivezl a pak prostě odešel?“