Brooke se přitiskla k jeho ochranitelskému objetí a zalil ji hluboký pocit bezpečí. Vzhlédla k němu; v očích měla měkký výraz a předstíranou vinu. „Gideone, už se mi nechce nakupovat. Prosím, jdi za Gemmou a dej to s ní do pořádku.“

Gideon zůstal klidný, jeho výraz byl plochý. „Je s ní Paige. Bude v pořádku. Nejdřív tě odvezu zpátky do nemocnice.“

Dal personálu butiku znamení, aby zabalili boty, které si Brooke zkoušela, a pak ji vyprovodil z rušného nákupního centra.

Dennis Cole, dlouholetý zaměstnanec rodiny Whitmoreových a Gideonův osobní řidič, stál u luxusního sedanu. Když viděl, jak se jeho šéf blíží, setřel si z čela nervózní pot. „Pane Whitmore. Paní Whitmoreová tu před chvílí proběhla v slzách.“

„Nic to není.“ Gideon to odbyl bezvýrazným výrazem.

Pomohl Brooke na zadní sedadlo a vklouzl vedle ní. Těžké dveře auta zapadly a uzavřely je uvnitř tiché, klimatizované kabiny. Krátce kývl na Dennise, aby vyjel.

Brooke z opěrky vzala lahev s vodou a nabídla ji Gideonovi. On ji ignoroval. Ukradla si několik pohledů na něj, všimla si stoických rysů v jeho tváři a jeho nepřítomného pohledu. Byl pohroužený do vlastních myšlenek a skrz tónované sklo zíral na míhající se městské ulice.

Brooke si odkašlala. Tiše a křehce zašeptala jeho jméno.

Gideon se vrátil do reality a otočil hlavu, aby se na ni podíval.

Brooke se kousla do rtu, její výraz se zkroutil do masky viny a hlubokého konfliktu. „Gideone, prosím, slib mi, že nikomu neřekneš o mně ani o mém synovi.“

Na Gideonově čele se objevila hluboká vráska. „Co se děje?“ zeptal se a ve stísněném prostoru k ní natočil svá široká ramena.

Než Brooke stačila říct další slovo, nahrnuly se jí do očí slzy. Nechala je stékat po bledých tvářích a zanechávat za sebou vlhké cestičky.

„Tehdy tě tvůj dědeček použil, aby mi vyhrožoval. Donutil mě rozejít se s tebou a dotlačil mě k tomu, abych odjela do zahraničí a provdala se za někoho jiného, jen abys mě nechal jít.“ Brookin hlas se třásl vypočítavou zranitelností.

Ztěžka, přerývaně se nadechla a teď už nechala slzy volně téct. „Celé ty roky jsem na tebe nikdy nezapomněla. Můj manžel mě kvůli tomu týral. Donutil mě mít to dítě a já upadla do těžké deprese. Byly chvíle, kdy jsem chtěla prostě zmizet a zemřít, ale nemohla jsem opustit svého syna.“

Odmlčela se a zírala na své třesoucí se ruce v klíně.

„Možná se nade mnou nebesa konečně smilovala. Asi před rokem zemřel na předávkování drogami. Můj syn i já jsme byli konečně svobodní. Byla jsem v zahraničí tak sama a toužila jsem po domově, po rodičích a po tobě.“ Brooke vzhlédla a upřela své zarudlé oči do jeho. „Proto jsem se tajně vrátila. Gideone, mám děsivý strach, že si po nás tvůj dědeček zase půjde. Prosím, neříkej své rodině, že jsem zpátky. Strašně se bojím.“

Gideon pomalu a vážně přikývl.

„Gideone, opravdu nechci znovu prožívat ty bolestné vzpomínky. Taky se bojím, co by o nás lidé mohli říkat,“ pokračovala Brooke prosebným tónem. „Dokud se neuzdravím, prosím, neříkej nikomu o minulosti mého syna, dokonce ani své manželce. Slíbíš mi to?“

Dech se jí zadrhl, začala vzlykat hlasitěji a šeptala temné, útržkovité myšlenky o ukončení vlastního života, pokud by na ni byl vyvíjen příliš velký tlak.

Gideon pocítil v hrudi ostrou bolest. Natáhl ruku a přitáhl její třesoucí se tělo ke své hrudi, objal ji v pevném, ochranitelském sevření.

„Nemluv tak, Brooke. Všechno, čím sis prošla, je moje vina. Nikomu neřeknu, co jsi musela vytrpět. Postarám se o tebe i tvého syna. To je teď moje zodpovědnost.“ Gideon pronesl tuto přísahu s neochvějnou jistotou.

Brookin pláč se na jeho značkové košili postupně zpomalil. Odtáhla se jen tolik, aby mu věnovala křehký, zlomený úsměv. „Gideone, prosím, nedělej si starosti. Brzy mi bude lépe. Nenechám tě, aby ses o mě musel strachovat donekonečna.“

Gideon doprovodil Brooke zpět do nemocnice a seděl po jejím boku, dokud nedojedla oběd. Teprve když už pohodlně odpočívala, odjel do sídla Whitmore Group.

Když Gideon seděl u svého elegantního mahagonového stolu, zkontroloval si telefon. Displej ukazoval více než tucet zmeškaných hovorů od Paige a od jeho matky. Krátce se na upozornění zadíval, než vytočil Paigino číslo.

„Už Gemmu přešel ten záchvat vzteku? Nebo tam pořád dělá scény?“ zeptal se Gideon ve chvíli, kdy se hovor spojil, a přeskočil jakýkoli pozdrav.

„Gemma zmizela. S mámou jsme ji hledaly všude, ale nikde ji nemůžeme najít!“ křičela Paige do sluchátka a hlas se jí lámal zoufalým pláčem.

Hovor náhle skončil.

Gideon ztuhl, telefon stále přitisknutý k uchu. Po vteřině hodil zařízení na stůl, postavil se a přešel k oknu od podlahy až ke stropu. Zíral ven na rozlehlé panorama města. Nejspíš se proti němu zase spikly a hrály další dětinskou hru, aby ho přiměly k omluvě.

Dexter Flynn, jeho důvěryhodný asistent, jednou zaklepal a vstoupil do prostorné kanceláře. Dexter měl mladistvou tvář, ale choval se s pochmurným, vážným vystupováním zkušeného veterána. Pod tlakem byl vyrovnaný, vysoce zručný v boji zblízka a divoce loajální.

„Pane Whitmore, máme pokračovat ve schůzce ve dvě třicet podle plánu?“ zeptal se Dexter a tablet držel na hrudi.

Gideon vytáhl z kapsy stříbrný zapalovač a zapálil si cigaretu. Pomalu potáhl a vyfoukl oblak šedého kouře. Vydal ze sebe klidné, souhlasné zahučení, aniž by spustil oči z města pod sebou.

O několik hodin později Gideon opustil kancelář ve svém obvyklém čase. Dennis čekal u auta v podzemních garážích. Normálně se řidič prostě bez otázek řídil denním harmonogramem, ale napětí z odpoledne ho přimělo zaváhat.

„Pane Whitmore, pojedeme domů, nebo se podíváme za slečnou Kensington?“ odvážil se Dennis zeptat a držel otevřené zadní dveře.

Gideon se odmlčel. „Domů.“

Dennisovými napjatými rysy se přelila úleva. Rychle přikývl a vjel s těžkým sedanem do večerního provozu.

Gideon opřel hlavu o koženou opěrku a zavřel oči. Měl v plánu zůstat pár dní pryč, aby Gemma vychladla. Vzhledem k tomu, co viděla v nákupním centru, už teď pravděpodobně převracela jejich dům vzhůru nohama. Půl dne už uplynulo, takže měla dost času na to, aby si vylila vztek na nábytku. Jakmile bude konečně klidná, posadí ji a promluví si.

Když Gideon vešel do svého tichého, dokonale uklizeného sídla, Gemma nikde nebyla. Dům byl bez poskvrnky, nedotčený žádným vztekem. Její nepřítomnost ho nevyvedla z míry a pokračoval ve své každodenní rutině. Dal si dlouhou, horkou sprchu, převlékl se do tmavého hedvábného pyžama a zamířil přímo do pracovny, aby si prošel čtvrtletní zprávy.

V devět hodin se chodbou rozlehly těžké kroky. Diana a Paige vtrhly do pracovny. Diana strávila celé odpoledne a večer tím, že pročesávala město a hledala Gemmu. Její vlasy byly rozcuchané a tvář měla bledou z intenzivní úzkosti.

Když Diana viděla svého syna sedět za stolem a procházet dokumenty, jako by to byl jen další obyčejný úterní večer, na krku jí pulzovala žíla.

„Mami, nedělej si starosti. Bude v pořádku,“ pronesl Gideon hladce a položil pero.

Přesně věděl, jak dramatická jeho manželka umí být. Jednou, krátce po svatbě, se kvůli služební cestě opozdil o jediný den s předáním dárku k narozeninám. Gemma se v záchvatu malicherné pomsty vytratila. Když ji konečně vypátral, povalovala se v luxusním lázeňském resortu, usrkávala drahé červené víno a užívala si masáž hlubokých tkání. Měla se až příliš ráda na to, aby někdy skutečně snášela fyzické útrapy. Raději znepříjemňovala život všem ostatním.

Diana napochodovala vpřed, popadla keramický šálek na čaj ležící na Gideonově stole a vychrstla mu horkou tekutinu přímo do obličeje.

Kouřící čaj Gideonovi stříkl na tvář a stékal mu po krku, přičemž zanechával skvrny na drahém hedvábí jeho límce.

„Gideone, nosila jsem tě pod srdcem, porodila tě a vychovávala třicet let. Vždycky jsem byla hrdá, že jsem tvoje matka. Ale teď to vidím. Jsi stejně chladný a bezcitný jako tvůj otec.“ Dianin hlas se třásl nespoutanou zuřivostí.

Gideon neucouvl. Vzal ubrousek a klidně si setřel mokré čajové lístky z čelisti. „Mami, přeháníš.“

Dianě vytryskly z očí slzy. „Gemma je tvá manželka. Miluje tě už od dětství. Takhle se k ní po hádce chováš? Snažíš se tohle manželství zničit úmyslně?“

„Mami, nebudeme se rozvádět. Vím přesně, co dělám, a mám všechno pod kontrolou,“ prohlásil Gideon, jeho tón byl pevný a neústupný.

Paige vystoupila zpoza své matky a ukázala Gideonovi znechuceně palec dolů. „Gideone, jen zneužíváš toho, že tě Gemma miluje až příliš na to, aby tě někdy opustila. Ale nezapomeň. Ti, kteří hluboce milují, nesnesou v tom, koho milují, jedinou chybu.“

„Dost.“ Gideonův hlas práskl pracovnou jako bič, ostře a definitivně.

Paige zaklapla pusu, ačkoliv její oči plály otevřeným vzdorem. Popadla matku za ruku a obě ženy vyrazily z domu a zabouchly za sebou vchodové dveře.

Pracovna se ponořila do těžkého ticha. Gideon si zapálil další cigaretu a krátké vzplanutí zapalovače osvětlilo jeho strnulou linii čelisti.

Ve tři hodiny ráno vzal Gideon telefon a vytočil svého asistenta.

„Vezmi si na pár dní volno z kanceláře. Potřebuji, abys hlídal nemocnici. Okamžitě mi dej vědět, jakmile uvidíš, že se Gemma vrací,“ nařídil Gideon hned, jak Dexter hovor přijal.

Odmlčel se a zíral na žhnoucí popel své cigarety v temné místnosti. „Gemmina matka je po operaci srdce a potřebuje klid. Buď diskrétní a neruš ji.“

Na druhém konci linky Dexter zamrkal, aby dostal ospalost z očí, a zkontroloval svítící číslice na budíku. Byly tři hodiny ráno. Jeho šéf chtěl, aby uprostřed noci sledoval nemocnici. Dexter potlačil povzdech a uvažoval, jestli se Gideonovi nevrátila ta těžká nespavost.

Uplynuly celé tři dny. V rozlehlém sídle stále po Gemmině přítomnosti nebylo ani památky.

Diana s Paige dosáhly bodu zlomu a dožadovaly se, aby zavolaly policii a nahlásily zmizení. Chtěly také informovat rodinu Sinclairových, ale Gideon oběma krokům zabránil. Trval na svém, naprosto přesvědčený, že je jeho manželka v pořádku a že se sama vrátí domů, jakmile ji přejde umíněnost.

Jeho otec Conrad a jeho dědeček Wallace jeho rozhodnutí podpořili. Muži rodu Whitmoreů fungovali na základě chladné, tvrdé logiky. Zmizení manželky Gideona Whitmora by vyvolalo masivní mediální skandál a zostudilo rodinné jméno. Rodina Sinclairových už navíc dávno zkrachovala. Gemma Whitmoreovu impériu nepřinášela žádnou finanční ani politickou hodnotu. Prostě nestála za problémy spojené s policejním vyšetřováním.

Čas se vlekl dál, až konečně nastalo ráno, kdy měla být Sarah Sinclair propuštěna z nemocnice.

Gideon poslal Dextera, aby zařídil Sarahino propuštění a převoz, zatímco sám odjel do nemocnice osobně vyřídit propouštěcí dokumenty Brooke.

V devět hodin stál Dexter u hlavního vchodu do nemocnice. Všiml si, jak Gemma prochází posuvnými skleněnými dveřmi. Vypadala bledě a unaveně, ale byla v bezpečí a fyzicky v pořádku. Dexter okamžitě vytáhl telefon a zavolal svému šéfovi.

Gideon stál v Brookině soukromém zotavovacím pokoji a vyslechl si hlášení. Jeho tvář neprozrazovala nic. Řekl Dexterovi, ať si vezme zbytek dne volno, a ukončil hovor. V hrudi se mu usadil samolibý pocit zadostiučinění. Přesně jak předpokládal, nic jí nebylo. Vrátí se domů sama, aniž by on musel hnout prstem nebo nabídnout jedinou omluvu.

Vzal Brookinu koženou cestovní tašku, přehodil si ji přes rameno a vyvedl ji z pokoje. Kráčeli rušnou chodbou k hlavním výtahům.

Sestřičky a pacienti kolem nich procházeli ve stálém proudu. Gideon ovinul volnou paži kolem Brookiných ramen a přitáhl si ji těsně k boku. Rozkročil se a vlastním tělem ji chránil před neopatrnými nárazy davu stejně urputně, jako kdysi chránil Gemmu.

Přistoupili ke kovovým dveřím přesně ve chvíli, kdy se ozvalo digitální cinknutí.

Dveře výtahu se rozestoupily.

Přímo na druhé straně čekali, až budou moci vystoupit, Gemma a její rodiče.