*Z pohledu Valerie*

Ráno uteklo jako voda a já byla pozvaná na smírčí řízení, o které Kaelen požádal. Právě jsem si s Evelininou pomocí vybírala, co na sebe, zatímco se rozvalovala na mé posteli a chroupala buráky.

„Takže,“ začala nenuceně, ale v hlase jí zazníval ostrý tón. „Jste vy dva s bráchou vážně v pohodě? Od jednoho ze zvědů jsem slyšela, že jste se hrozně pohádali — docela ho to vyděsilo.