**Z pohledu Valerie**

Sál byl na něco tak formálního, jako je arbitráž, menší, než jsem čekala. Byl tu cítit vlhký kámen a olejové lampy, jako by na stěnách ulpíval samotný čas. Ani jsem netušila, proč si pro formální jednání vybrali zrovna tohle místo, když působilo tak ponuře a temně.

Na druhém konci sálu seděli dva písaři rady. Kaelena, který mi byl v patách se samolibým výrazem, jsem ignoroval