Cesta zpátky do našich ubikací se táhla pod oblohou těžkou šedými mraky — takovými, co vypadají, že každou chvíli prasknou, ale nikdy to neudělají. Kopyta mé klisny vyklepávala pravidelný rytmus. Upřímně, pohled na Kaelena zaskočeného slovy, která jsem proti němu použila, mě příjemně povzbudil.

Obálku, kterou mi na Kaelenův příkaz předal Gael, jsem si bezpečně schovala. Koneckonců, musela jsem ji