Pohled Valerie

„Hnusíš se mi, Kaelene.“

Při každém mém pohybu se mi řetězy zařezávaly do zápěstí. Kůže už byla rozedřená do krve, kov kluzký směsí mého potu a krve, ale přesto jsem dál tahala a odmítala zůstat v klidu. Nedovolila jsem mu, aby si myslel, že už mě zlomil, že jsem se podřídila tomu, co chtěl.

Kaelen dřepl přede mnou, jeho široká ramena blokovala sporé světlo svíčky. „Ještě jsi to nev