Alfa Rossi na mě zírá, jako by nedokázal myslet na nic jiného než na to, jak mě roztrhá na kusy. Teď, když tu Mateo není, se mé tělo začíná uklidňovat. Zaplavuje mě ten samý klid, který se mě zmocnil, když jsme provedli razii v jejich skladech, a nemocná část mého já si přeje, aby na mě před všemi těmi lidmi zaútočil, abych mohla tu část sebe pustit ze řetězu.

Při tom pomyšlení mi přeběhne mráz po