Posadím se na nejspodnější schod schodiště, které vede do zrekonstruované části hradu. Ten výraz porážky ve tváři Matea je to jediné, na co dokážu myslet. Je konec. Ten protivný uzel v mém břiše je pryč. Od chvíle, kdy jsem zjistila, jaké místo v jeho životě zaujímám, mi hlavou vířily myšlenky. To svědění pod kůží přestalo až tehdy, když mi Cassian a Soren dovolili být sama sebou.

Teď tam nezbylo