„To byla ta anomálie v tvém organismu,“ říká Giselle, když se vrátíme na základnu. Posadí se vedle mě a vezme mě za ruku. Vlci na mě zírají, jako by mi na ramenech vyrostla druhá hlava.

Najednou se cítím strašně unavená. Sedím tu a nechci nic jiného než na další dva roky usnout. Nemůžu si přestat přehrávat všechno, co se mi v té nemocnici stalo. Pamatuji si její tvář jasně jako zapadající slunce p