Dante

Gemma si odkašlala a přerušila intenzivní pohled mezi mnou a Iris. „Omlouvám se za to. Dante byl zrovna na odchodu, ale chtěl nás někdy v nejbližší době pozvat do svého klubu.“ Vrhla po mně varovný pohled, kterým mi jasně dávala najevo, že pozvání už padlo a teď mám zmizet.

Iris nezaváhala, její dychtivost prořízla hlasité štěbetání večírku. „Kdy?“

Podíval jsem se nejdřív na Iris, všiml si té jiskry očekávání v jejích očích, a teprve pak přesunul pozornost na Gemmu. „Co třeba v sobotu?“

Iris šťastně přikývla. Gemma ze sebe vyloudila upjatý, falešný úsměv. „Sobota by šla.“

Po tváři se mi rozlil široký úsměv. „Skvělé.“

Nedokázal bych ten úsměv potlačit, ani kdybych se o to pokoušel. Iris mě nepouštěla z očí a mé tělo na její absolutní pozornost okamžitě zareagovalo. Ten syrový magnetismus, který mě k ní přitahoval, se nedal popřít.

Natáhl jsem se směrem k jejímu holému rameni, kde jí tenké ramínko šatů sklouzlo po paži. Přitiskl jsem klouby prstů přímo na její nahou kůži a posunul látku zpátky na své místo. „Rád jsem tě poznal, Iris.“

Ten přímý kontakt kůže na kůži mi do slabin vyslal elektrický výboj. Rty se jí lehce pootevřely. Zlehka a potichu zalapala po dechu. Nechtěl jsem nic jiného než ochutnat ty pootevřené rty a nechat své ruce zmapovat každý centimetr její hebké kůže. Místo toho jsem svou ruku donutil klesnout. Hruď se mi stáhla a moje tělo vnitřně křičelo kvůli té náhlé ztrátě jejího tepla.

Vzpamatovala se z toho krátkého doteku a tiše řekla: „Taky tě ráda poznávám.“

Rychle jsem na ni mrkl. Cítil jsem naprosto tu samou jiskru, co cítila ona. Otočil jsem se na podpatku a zamířil rovnou k baru. Enzo stál za žulovým pultem a přecházel tam jako zvíře v kleci. Celou tu interakci sledoval ostrým, netrpělivým pohledem. Nechtěl jsem Gemmu upozorňovat na náš plán, takže jsem ten jeho pohled napříč přeplněnou místností podržel a němě naznačil slovo: v sobotu.

Enzo přestal přecházet. V koutku úst se mu zvedl temný úšklebek. Zvedl na mě skleničku v tichém přípitku, zaklonil hlavu a jedním těžkým douškem do sebe ten jantarový alkohol kopl.

Sobota nemohla přijít dost rychle.

Pohled Enza

Těžké basy klubové hudby vibrovaly podlahou a rozléhaly se mi v hrudi. Byla sobota večer. Stál jsem na vyvýšené VIP terase a očima neustále pročesával to husté moře těl hluboko pode mnou. Prohledával jsem každý kout, abych zachytil jakoukoli známku Iris. Ještě jsem na ni nepromluvil jediné slovo, ale toužil jsem po její přítomnosti víc než po dalším nádechu. Ten krátký záblesk, který jsem viděl v sídle, potvrdil, že je opojná. Moje tělo reagovalo už jen na pomyšlení na ni způsobem, který jsem nikdy dřív nezažil.

Hosteska u vchodu měla přísný rozkaz napsat mi přesně v okamžiku, kdy Gemma projede členskou kartou skenerem. Neustále jsem z kapsy tahal telefon a kontroloval tu prázdnou obrazovku. Po noze mi sjížděly přízračné vibrace, což jen přiživovalo mé rostoucí očekávání. Dante seděl u vedlejšího stolu a vypadal až příliš uvolněně. Tahle vyčkávací hra mě zevnitř drásala. Čím déle jsme tu nahoře zůstávali, tím víc jsem si připadal, že každou chvíli vyletím z kůže.

Zlostně jsem se přes rameno podíval na bratra. „Zavolej Gemmě znovu.“

Dante si frustrovaně povzdechl. „Zkoušel jsem to celý večer, kámo. Žádná odpověď.“

Procedil jsem skrz zuby ostrý výdech a hrubě si prohrábl tmavé vlasy. Několik žen na tanečním parketu se se mnou neustále snažilo navázat oční kontakt a z dálky mě svlékaly očima. Všechny jsem ignoroval. Nezajímaly mě. Chtěl jsem jenom Iris.

„Do prdele!“ zařval Dante a vytrhl mě z myšlenek.

S prásknutím mrštil telefon na skleněný stůl. Vymrštil jsem hlavu k němu, sjížděl ho pohledem od hlavy k patě a čekal na vysvětlení toho náhlého výbuchu.

Dante zaskřípal zuby. „Nepřijdou.“

Přistoupil jsem blíž, se sevřenými čelistmi. „Cože?“

Naklonil jsem se mu přes rameno a přečetl si svítící textovku přímo od Gemmy. „Omlouvám se, Dante. Celý den mi bylo špatně a sotva jsem se teď na chvíli probudila, abych ti napsala, že jsem dnešní večer s Iris musela zrušit. Nahradíme si to, přísahám. Omlouvám se, drahoušku.“

Krev se ve mně vařila. Bylo už jedenáct v noci. A ona čekala až do teď, aby poslala textovku, že to ruší. Do hrudi mi narazilo drtivé zklamání, které zadusilo všechno to očekávání, co se ve mně dny hromadilo.

Narovnal jsem se a vydal ze sebe hluboké, hrdelní zasténání. „Zatraceně.“

Nechal jsem Danteho u stolu a vyrazil dolů po schodech k hlavnímu baru. Potřeboval jsem okamžitě panáka. Dante sdílel moji zuřivost. Prudce se postavil a vyrazil opačným směrem, zamířil rovnou do své soukromé kanceláře na druhém konci klubu.

Došel jsem k hlavnímu baru a nalil si pořádnou sklenici koňaku. Probodával jsem pohledem každou jednu osobu v mé blízkosti a na místě se uvnitř vařil vzteky. Kopl jsem do sebe ten jantarový alkohol a nechal to pálení pokrýt mi hrdlo. Svíral jsem v ruce to tlusté sklo, připravený nalít si druhé kolo.

Pak mě ale v zadní části mysli zatahal nějaký nevysvětlitelný instinkt. Něco v mé hrudi mě pobízelo, abych se podíval k hlavnímu vchodu. Odtrhl jsem pozornost od lahve alkoholu. Donutil jsem se propíchnout pohledem ta blikající stroboskopická světla a pohybující se dav.

A byla tam. Iris.

Zabrouzdala nesměle do pulzujícího nočního klubu. Prohlížela si ten temný, moderní dekor a začala se lokty prodírat hustým davem zpocených těl. Okamžitě jsem prohlédl prostor kolem ní. Byla sama. Zaplavila mě divoká, prvotní vlna ochranitelského pudu. Nechtěl jsem, aby se sama procházela klubem, který patří mafii. Muži v tomhle klubu byli nelítostná zvířata.

Strčil jsem ruku do kapsy, vytáhl telefon a stiskl Danteho rychlou volbu. Celou dobu jsem neztrácel z dohledu její drobnou postavu.

Dante to vzal po druhém zazvonění. „Co je?“

Mluvil jsem ostře. „Je tady.“

„Cože!“ zařval Dante do sluchátka.

Sledoval jsem muže, co se jí otřel příliš natěsno kolem ramene, a svaly se mi napjaly touhou zlomit mu tu ruku vejpůl. „Dívám se přímo na ni, kurva. Myslím, že přišla sama.“

Slyšel jsem, jak se Dante přehrabuje po kanceláři, jak šustí papíry a jak zaškrábala židle po zemi. „Hned jdu. Kde jsi?“

Stále jsem ji sledoval, jak se prodírá chaotickou místností. „Na baru.“

Ukončil jsem hovor a mrštil s telefonem na pult. Potřeboval jsem jí věnovat naprosto veškerou svou pozornost. Její velké, zářivé oči prohledávaly ten masivní klub. V ruce svírala černou VIP kartu, převracela ji tam a zpět a něco si pod nosem mumlala. Pravděpodobně hledala Danteho. Ten už byl na cestě, ale bude se muset nejdřív vypořádat se mnou.

Šla pořád dál. Prošla celou délku tanečního parketu, než se konečně otočila směrem k baru. Dech se mi zadrhl v krku. Plíce mi zmrzly, když ten její bloudivý pohled přelétl po vitríně s alkoholem a nakonec dopadl rovnou na mě. Naklonila hlavu na stranu, mírně přimhouřila oči a v tlumeném osvětlení se snažila vybavit si, odkud zná mou tvář.

V jejích krásných očích problesklo poznání. Koutek úst se jí zvedl do jemného, upřímného úsměvu. Ten úsměv patřil výhradně mně. Vypadala, že se jí ulevilo, když v tom zastrašujícím prostředí našla známou tvář, a to navzdory faktu, že jsme spolu nikdy předtím neprohodili ani jediné slovo.

Došla až k vyleštěné hraně baru a vzhlédla ke mně. „Vy jste Enzo?“

Slyšet svoje vlastní jméno z jejích rtů mi poslalo vlnu horka rovnou do podbřišku. Její andělský hlas prořízl ty těžké basy a okolní hluk. Naklonil jsem se, opřel si předloktí o bar a pousmál se na ni. „Ano, jsem.“

Zastrčila si zbloudilý pramen vlasů za ucho, vypadala trochu nervózně. „Jsem Iris. Gemma mi řekla vaše jméno. Přísahám, že nejsem žádná úchylačka.“

To její drsné doznání mi z hrudi vyrvalo hluboké zasmání. Zkřížil jsem ruce a kochal se pohledem na ni, stojící jen pár centimetrů ode mě. Okouzlení, které jsem cítil už dřív, se ve vteřině, kdy promluvila, ještě upevnilo. „Rád tě poznávám, Iris.“

Miloval jsem, jak její jméno znělo na mém jazyku. Musel jsem zjistit, proč se ukázala sama. I přes to přetrvávající naštvání na její kamarádku jsem si zachoval klidný tón. „Slyšel jsem, že Gemmě nebylo moc dobře.“

Iris zavrtěla hlavou, výraz se jí zjemnil opravdovou starostí. „Vůbec. Má nějaký střevní virus, co ji na celý den odrovnal. Než jsem sem šla, donesla jsem jí nějaký iontový nápoj Gatorade a polévku, ale už spala.“

Ta její naprostá odvaha ukázat se tu sama mě ohromovala, ale z její loajality ke kamarádce se mi stáhla hruď. Byla něčím vzácným a cenným ve světě plném sobeckých příživníků.

Vědomě jsem snížil drsný, chraplavý tón svého hlasu. Uhladil jsem ty drsné hrany a pro ni jsem chtěl znít co nejjemněji. „To od tebe bylo hezké.“

Moje mafiánská profese a můj životní styl vyžadovaly, abych byl pro každého, kdo mi zkříží cestu, děsivým, zastrašujícím monstrem. Ale když jsem se tak díval do těch zářivých, nevinných očí, byl jsem si jednou věcí naprosto jistý. Byla poslední osobou na světě, u níž bych kdy chtěl, aby se mě bála.