Danteho pohled

Vyklouzl jsem z chabě osvětleného výklenku baru a nechal bratra stát za žulovým pultem. Přes hruď se mi přelila těžká, pulzující energie večírku. Tělo mi ožilo s ostrým, nově objeveným smyslem. Každý sval se mi napjal očekáváním, když jsem procházel tou opulentní místností. Masivní křišťálové lustry vrhaly zlatavou záři na bohatou elitu a osvětlovaly to moře obleků na míru a značkových rób. O ty extravagantní ukázky bohatství všude kolem sebe jsem nejevil sebemenší zájem. V hlavě jsem měl jen jeden jediný cíl, potřeboval jsem zjistit všechno o té ženě, která mi právě převrátila večer vzhůru nohama.

Procházel jsem hustým davem a mé těžké kroky na leštěné mramorové podlaze vůbec nebyly slyšet. Zahlédl jsem Cassii, jak se potuluje nedaleko tyčící se ledové sochy. Byla místní drbnou našeho elitního kruhu. Pokud někdo v tomhle sídle vlastnil společenský rejstřík každého jediného hosta, byla to ona. Zastavil jsem se, upravil si manžety saka a pak vstoupil přímo do jejího zorného pole.

„Ahoj, Cassio. Nevíš náhodou, koho to s sebou Gemma dneska přivedla?“ zeptal jsem se a udržel si ležérní tón, abych zamaskoval tu spalující zvědavost, co mi kolovala v žilách.

Cassia se otočila a blýskla svůdným úsměvem, který se mnou ale nic neudělal. O ten její vyumělkovaný šarm jsem neměl absolutně žádný zájem. Dramaticky si povzdechla a protočila oči směrem ke klenutému stropu.

„Ty myslíš Iris? Gemminu novou kamarádku?“ Cassia to slovo protáhla s povýšeným ušklíbnutím.

„Jo. Nemyslím si, že už jsem ji někdy viděl. Nové peníze?“ bedlivě jsem ji pozoroval a tahal z ní informace.

„Uf, spíš úplná nula. Hádám, že je to Gemmin nový dobročinný případ. Prostě nějaká umělkyně bez haléře, nad kterou se slitovala. Vodí ji tu kolem, jako by byla někdo výjimečný.“ Ten zlomyslný jed v jejím hlase prakticky odkapával na podlahu a odhaloval její zahořklou nejistotu.

Žaludek se mi znechucením obrátil. Cassiina neskrývaná žárlivost a celková zlomyslnost vůči ženě, kterou sotva znala, na mě fungovala jako obrovský zabiják nálady. Pijavice z vysoké společnosti vždycky opovrhovaly skutečnou upřímností. Odmítl jsem ztrácet jedinou další vteřinu posloucháním jejího toxického fňukání.

„Díky za pohled do zákulisí. Jo, a máš něco přesně tamhle mezi zuby. Možná by sis to měla jít upravit.“ Odříkal jsem tu lež s naprosto vážnou tváří.

Cassia zalapala po dechu. Instinktivně si přejela jazykem po předních zubech a připlácla si ruku na pusu. Oči se jí rozšířily náhlou, sebekritickou panikou. Neobtěžoval jsem se čekat na její reakci. Prostě jsem odešel a nechal ji, ať se dál nervuje kvůli své bezchybné, falešné image.

Moje soustředění se vrátilo k lovu. Přejel jsem pohledem přes rozlehlý taneční parket a honosné salonky. Srdce mi bušilo o žebra. Prostoupila mě syrová, primitivní žízeň. Potřeboval jsem ji znovu vidět. Ta naprostá síla mého vlastního majetnického pudu mě samotného překvapila. Pak mé oči konečně padly na její malou, křehkou postavu na druhé straně místnosti.

Zkrotil jsem ten náhlý příval adrenalinu, který mi projel systémem. Zatáhl jsem ramena dozadu a nonšalantně k Iris přistoupil zezadu. Gemma stála přímo vedle ní a dělala jí zuřivý lidský štít. Gemma zaregistrovala můj pohyb, jakmile jsem se dostal do jejich blízkosti. Gemma mě přišpendlila výhružným, ochranitelským pohledem a němě mě vyzývala, abych se stáhl. Její nepřátelství jsem ignoroval. Tady na tomhle území dělám pravidla já, ne ona. Neodejdu, dokud mě o to vyloženě nepožádá Iris sama.

„Bavíš se?“ zamumlal jsem Iris přes rameno a posadil hlas níž.

Trhla sebou, jak ji ta náhlá blízkost vylekala. Okamžitě poznala hluboké zabarvení mého hlasu. Vymrštila hlavu nahoru a otočila se ke mně. Její jasné, výrazné oči byly široké a plné roztomilého, nervózního očekávání.

„Ahoj!“ Vyhrkla ze sebe ten rychlý pozdrav, na zlomek vteřiny pevně zavřela oči a zavrtěla hlavou nad svým vlastním neohrabaným výlevem.

Mohla by být ještě roztomilejší?

„Ano, myslím, že už jsme se řádně přivítali.“ Zhluboka jsem se zasmál. Mírně jsem nazvedl zničenou italskou koženou botu, jen natolik, aby se zaleskla ve světle, a hravě jí tak připomněl náš chaotický střet na chodbě.

„Ahoj, Dante,“ prořízl napětí Gemmin kousavý hlas. Měla na tváři upjatý, strojený úsměv, který se nedostal až do očí.

„Gemmo.“ Zdvořile jsem na ni kývl, čímž jsem uznal její přítomnost, ale neustoupil jsem.

Sáhl jsem do vnitřní kapsy svého saka ušitého na míru a plynule z ní vytáhl elegantní, černou vizitku, vyhrazenou exkluzivně pro VIP hosty našeho klubu. Držel jsem ji mezi prsty a nechal stříbrné, vystouplé písmo zachytit světlo lustru.

„Zrovna jsem chtěl pozvat Iris na večer do našeho klubu. Jsi vítána, můžeš jít s námi, Gemmo.“ Svou řeč jsem směroval na její ochranitelskou kamarádku, ale oči mi zůstaly přilepené k mé kořisti.

Iris se při tom pozvání rozzářila a na tváři se jí objevil upřímný úsměv. „To zní jako zábava.“

Její hlas měl melodickou kadenci opravdového anděla. Její sladký souhlas mi do těla vyslal obrovskou vlnu endorfinů. Primitivní část mého mozku zaryčela vítězstvím. Chtěla vstoupit do našeho světa.

Gemma stáhla rty do tenké, rozzuřené linie. Naklonila hlavu, předstírala standardní slušnost, ale maskovala tím velmi reálnou hrozbu.

„Můžu si s tebou na minutu promluvit v soukromí?“ Gemma trhla bradou směrem do odlehlého rohu a vžila se do role definitivního strážce brány.

„Jistě. Omluv nás, Iris.“ Věnoval jsem jí okouzlující úsměv.

Ustoupil jsem, abych Gemmu následoval, ale schválně jsem se rukou otřel o Irisin bok. Jedním plynulým, nenápadným pohybem jsem jí vtiskl silnou VIP kartu přímo do otevřené dlaně. Ucítil jsem ten elektrický výboj, když se naše kůže dotkly. Její malé, křehké prsty se instinktivně stočily dovnitř a pevně ten silný karton sevřely. Zvedla bradu a věnovala mi tajný, chápavý pohled. Výtečně tu výměnu schovala a udržela ukradený okamžik bezpečně mimo Gemmin dohled.

Hodná holka.

Hruď se mi naplnila těžkou dávkou majetnické hrdosti. Blýskl jsem po ní rychlým, koketním úsměvem, který jí měl posloužit jako němá pochvala za její chytrost. Pak jsem se s nevolí odvrátil a mentálně se připravoval na to, že se teď musím vypořádat s nevyhnutelným výslechem. Dneska jsem to musel hrát na slušňáka, abych dostal, co chci.

Následoval jsem Gemmu do tichého rohu, lemovaného masivními mramorovými sloupy. Těžké basy hudby z party ustoupily do tupého dunění. Tu vteřinu, kdy jsme se izolovali od davu, Gemma upustila od veškerých zdvořilostí. Zkřížila si ruce na hrudi a vysála ze své tváře veškerou zbývající radost.

„Co to děláš?“ dožadovala se Gemma.

„Jsem zdvořilý k hostu ve svém domě.“ Odpověděl jsem jí okamžitě a bleskl tím nejokouzlujícím úsměvem.

„Není vhodná ani pro tebe, ani pro Enza, když už o tom mluvíme. Zůstaň od ní dál.“ Gemma toto tvrdé varování pronesla bez jediného zaváhání.

„A jak můžeš vědět, kdo je pro nás vhodný? Nebo, když už o tom mluvíme, co vlastně Iris chce? Sama jsi ji slyšela. Řekla, že to pozvání zní zábavně.“ Odpověděl jsem s naprostou arogancí a opřel se ramenem o studený kámen.

„Poslouchej mě. Iris je jiná,“ začala Gemma.

„Což je přesně ten důvod, proč jsem tady.“ Přerušil jsem ji s úšklebkem.

„Necháš mě domluvit? Iris je jiná, protože je upřímná. Je to jedna z prvních upřímných kamarádek, které jsem za opravdu dlouhou dobu měla, a zaslouží si něco mnohem lepšího než ty perverzní hovna, co u vás s bratrem děláte.“ Gemma ta slova prakticky vyplivla, oči jí blýskaly vzdorem.

Můj úsměv se rozšířil do arogantního, nebezpečného úšklebku. Užíval jsem si, že na ni můžu tlačit, a to, jak najednou zvýšila hlas, mě bavilo.

„Oho, to zní, jako by tu jistá osoba trochu žárlila, že nikdy nedostala pozvánku do naší herny.“ Uchechtl jsem se a nechal ze svého tónu odkapávat aroganci. Věděl jsem naprosto dobře, že bychom jí to nikdy nenabídli a ona by to nikdy nepřijala. Brali jsme ji jako kamarádku, nic víc.

„Hnus. Nelichoť si,“ odsekla Gemma.

„Já? Nikdy.“ Mrkl jsem na ni.

„Já to myslím vážně, Dante. Prosím tě, nezahrávej si s ní. Je to opravdu dobrý člověk.“

Ta syrová upřímnost v jejích ochranitelských prosbách nakonec zarezonovala v racionální části mého mozku. Okamžitě jsem to divadlo s arogantním šarmem odpískal. Narovnal jsem se a promluvil s ní na rovinu, jako rovný s rovnou. Gemma svou loajalitu prokázala už mnohokrát. Její soucit s Iris mě jen utvrdil v tom, jak moc výjimečná ta holka doopravdy je.

„Víš, že nejsem zlej chlap, Gemmo. A Enzo taky ne. Víš, že pro tebe bychom udělali cokoli,“ konstatoval jsem pevně.

„Já to vím,“ zamumlala Gemma a spustila zkřížené paže.

„Bez ohledu na to, co si můžeš myslet o našem životním stylu, s Enzem nepobíháme kolem a nelákáme ženské k nám domů podfukem. Každý, koho přivedeme do svého prostoru, přesně ví, do čeho jde. Všichni s tím souhlasí a jsou plně informováni. Přísahám ti, nikdy bych se nesnažil Iris nějak napálit nebo ji využít,“ pronesl jsem tu přísahu s naprostým přesvědčením a díval se jí přímo do očí, aby věděla, že myslím vážně každou slabiku.

Gemma můj pohled opětovala a pátrala po lži. „Ona bude chtít víc než jen jednu noc.“

„Je to dospělá žena. Proč ji nenecháš, aby se rozhodla sama za sebe? Dávám ti své čestné slovo. Pokud o to Iris nebude mít zájem, už nikdy ji nebudu otravovat. Odejdu.“ Prakticky jsem žadonil o její souhlas, což byl u muže v mém postavení vzácný krok, ale potřeboval jsem odstranit napětí mezi námi.

Gemma těžce vydechla a ramena jí poraženecky klesla. Namířila pěstěným prstem přímo na mou hruď.

„Fajn. Ale poslouchej mě velmi dobře. Jestli si mi jenom jednou jedinkrát na vás dva postěžuje, skončili jste,“ stanovila Gemma přísnou podmínku.

„Platí,“ souhlasil jsem rychle a okamžitě stočil pohled přímo na taneční parket, abych našel svůj cíl.

Gemma se otočila zpátky k večírku, zvedla ruku a mávla na Iris, aby přišla k našemu odlehlému místečku.

Odstrčil jsem se od sloupu a čekal. Iris se vynořila z davu a mířila k nám. Kráčela pomalými, promyšlenými kroky. Značkové sandálky na tenkých páscích měly na její drobnou postavu trochu příliš vysoké podpatky, což ji nutilo soustředit se na rovnováhu. Jenže i přes to nejisté obutí se nedívala do země. Bradu držela nahoře.

Sledoval jsem, jak se blíží, pohlcen tou syrovou intenzitou vyzařující z její drobné postavy. Od chvíle, co vyrazila, ze mě nespustila oči. Ten těžký, nepřerušený oční kontakt pálil skrz můj značkový oblek. Dívala se na mě se směsí nevinné zvědavosti a nepopiratelného horka.

Miluju, když se ty krásné oči takhle upírají do mých. Vědomí, že mám plnou pozornost té nejúchvatnější ženy v místnosti, mě silně vzrušovalo. Hluboko v mém nitru se zažehl majetnický oheň a s každým jejím krokem pálil víc a víc. Přímo tam a v tu chvíli jsem se zařekl, že udělám naprosto cokoli, aby její pohled zůstal přikotvený ke mně. Postarám se, aby tyhle nevinné oči zůstaly navždy upřené na mě.