Byla mi zima a cítila jsem se slabá. Pomalu jsem přicházela k sobě. Oči, stále trochu ztěžklé, se mi pootevřely a setkaly se s mrazivou tmou.

*Jsem pořád v bezvědomí? Možná je to jen sen,* blesklo mi hlavou, ale vzápětí se mi v ní rozlehla vzpomínka na jeho včerejší chladný pohled spojená s těmi mrazivými slovy: „Zítra se postarám o to, abych tě naučil, kde je tvé místo.“

Žaludek se mi stáhl, když