Siennin pohled

Zdálo se, že se krajina přede mnou táhne donekonečna.

Silnice byla tichá, vinula se krajinou bez jakýchkoli známek života na kilometry daleko.

Žádná světla města. Žádné zvíře, dokonce ani jediný pták na dohled.

Žádné zvuky kromě stálého hučení motoru a občasného křupnutí štěrku pod pneumatikami.

Mělo to působit klidně.

Místo toho to působilo jako klec s neviditelnými stěnami.

Kde to