„Jak dlouho myslíš, že potrvá, než dorazíme domů?“ zeptala se Cosima. Valerio se podíval na hodinky a pak znovu upřel zrak na silnici.

„Myslím, že to chvíli potrvá, ale postarám se, abys dorazila bezpečně, takže se nemusíš bát,“ odpověděl a ona se opřela zpátky do sedačky. Od chvíle, co opustili sirotčinec, nenašel ani jeden z nich odvahu začít rozhovor.

Valerio nevěděl, co má říct, ani jak to říc