Cosima se probudila brzy ráno, když na ni skrz závěsy jejich pokoje dopadly sluneční paprsky. Zasténala a pomalu otevřela oči.

Její pohled těkal po prázdném pokoji, ve kterém spala, ale po Valeriovi nebylo ani památky. Zděšeně se posadila. V hlavě měla naprostý zmatek.

Minulou noc se rovnalo téměř zázraku, že vůbec usnula, ale Valerio jí celou noc dělal společnost, dokud se jí to konečně nepodařil