„Prosím!“ prosila Cosima zoufale ze spánku. „Prosím, nesahej na mě!“ šeptala, oči zavřené a celé tělo zalité v kaluži vlastního potu.

Házela sebou ze strany na stranu, zatímco jí z očí tekly slzy a vsakovaly se do už tak mokrého polštáře.

„Pusť mě!“ úpěnlivě prosila. „Prosím, pomozte mi někdo,“ popotahovala, rty se jí chvěly a celá se třásla.

Valerio otevřel oči, když z druhé strany pokoje zaslech