Pohled Lorenza
Člověče, sotva jsem zamhouřil oko a byl jsem vzhůru už za svítání. Chvíli jsem si ve svém pokoji hrál s akciemi a pak jsem si řekl, že je na čase, aby Carmine posnídal, tak jsem vyrazil do jídelny.
A taky že jo, Carmine už trůnil na konci dlouhého stolu a komorník, pan Finch, mu právě upravoval ubrousek.
„Dobré ráno, tati,“ řekl jsem.
„Ach, Lorenzo, ty ses vrátil včera v noci?“
„Jo,