Polkla a pomyslela na to, jak byla hloupá, když si myslela, že je to pan Valerio. Snažila se před strážným netřást, aby to neohlásil Pánovi, a sklopila zvlhlé oči, zatímco čekala, až se jeho hlas znovu ozve.

„Sienno,“ uchechtl se, „zaskočil jsem tě?“

Přikývla, na okamžik zapomněla, že tam s ní není, ale přesto ho cítila kolem sebe. Jeho doteky, jeho výhrůžky, jeho polibky…

„Sienno!“

„P… Pá… Pane,