„Opovaž se na ni zvednout byť jen prst, Viviano, a dej tu ruku dolů!“

Znovu zařval, až jsem sebou na místě trhla. Otočila jsem se a viděla, jak k nám kráčí; na sobě měl černou polokošili a kraťasy a vypadal, jako by předtím tvrdě pracoval, protože ho pokrývaly krůpěje potu.

Kdy se vůbec vrátil?

Přitáhl si mě k sobě a zabodl pohled do Viviany. „Co tady děláš?“

Stáhla se trochu do sebe, najednou půs