Zastrčil papíry zpět do zásuvek v naději, že si před odchodem z pracovny uklidí stůl; beztak potřeboval na vzduch.

Cítil na sobě Roccův pohled. Podíval se do těch černých očí a zamračil se: „Na co zíráš?“

Rocco pokrčil rameny: „Na nic zvláštního.“

„Dobře. Stejně jsem to nechtěl slyšet.“

„Tím, že jsi zalezlý tady čtyřiadvacet hodin denně v kuse, přiděláváš Brunně starosti,“ řekl Rocco i přesto, „a