Opřela se do koženého sedadla, vnímala závan svobody přicházející z pootevřeného okénka a na tváři se jí mihl lehký úsměv. Čekalo ji pár hodin smíchu, než se bude muset vrátit do sídla.

Cleo jí beztak chyběla; i jediná minuta s ní by pro ni něco znamenala. Jen doufala, že to bude u ní doma, aby mohly ponocovat, vyprávět si suché vtipy a nudné historky ze života.

Znovu se usmála a pohlédla dopředu