Chiara zírala na starší ženu na invalidním vozíku, která měla hlavu odvrácenou stranou a odmítala se na ni podívat.

„Bruno, nemůžeš mu dovolit, aby mě od sebe odehnal,“ vzlykla a přistoupila blíž. Oči měla oteklé a zarudlé, tmavé kruhy a váčky pod nimi jasně vypovídaly o tom, jak je vyčerpaná.

Bruna neříkala nic, očima těkala do prázdna; dívčino utrpení nebylo nic, na co by se dívala ráda, ale Chi