Zavřela oči a znovu je otevřela. Zamrkala do známé tváře svého ztělesněného strachu, jenže tentokrát měl na rtech široký úsměv, shlížel na ni a líbal jí ruku.

V tu chvíli nezemřela, ale měla pocit, že k tomu chyběl jen nepatrný kousek.

Něco mumlal, nerozuměla mu ani slovo, ale jeho rty na jejích prstech byly překvapivě teplé.

„Pane?“

„Sienno.“

Veškerá její zvědavost vyprchala. Ano, byl to on, nesp