Dalších sedm dní zůstala uvězněná ve svém pokoji, znovu a znovu zírala z okna a oči jí sklouzávaly k prstenu, kterým si ovíjela prsty a který jí připomínal veškerou tu bolest.

Plakala, dokud už neměla žádné slzy, svírala si hrudník a toužila ten zatracený orgán vyrvat z těla, odmítala brát na vědomí, že je potřeba jen k tomu, aby pumpoval krev.

Když zrovna nestála před zrcadlem, ležela stočená na