Valerio hodil svůj lněný ubrousek na jídelní stůl a postavil se. „Jo, jdeme.“

Alessia ho následovala a srdce se jí v hrudi nervózně třepotalo. Vyšla z velkolepého hotelového apartmá těsně po jeho boku. K jejímu překvapení stál na chodbě Rocco a čekal se složenýma rukama před tělem, oděný v dokonale padnoucím obleku.

Jakmile se jim setkaly oči, Rocco se zdvořile uklonil. „Dobré ráno, paní Marchetti