Jsem natažený na koberci u Madelininých nohou, bradu položenou na tlapách, celým tělem natočený k ní. Vzduch je hustý hlasy, otázkami a pravdami, které se odkrývají příliš rychle, ale já se dokážu soustředit jen na ni. Na její pach. Její dech. Na chvění jejích prstů, když mluví. Když se na mě podívá, mám pocit, jako by se místnost naklonila. Madelininy oči se setkají s mými a hruď se mi sevře tak