**Kaelen**

Ve chvíli, kdy se dá na útěk, se svět zúží na jedinou věc. Krev ve sněhu. Její pach se vytratí tak rychle, až se mi z toho dělá špatně, a Ryker vyrazí kupředu rychleji, hlavu skloněnou, oči pátrají po okolí, tlapy se noří do prašanu, jak se za ní vřítíme do lesa. Pouto tam pořád je, silně mě táhne a vleče mě vpřed jako hák zapíchnutý pod žebry. Dorazím na konec uličky a na sněhu najdu p