**Kaelen**

Máma nakoukne do pokoje, její pohled střelí ode mě k Mitchellovi, pak k Madeline, která spí pod dekami. Mámin výraz zněžní takovým způsobem, až se mi z toho vždycky sevře hruď, protože se na Madeline dívá, jako by už teď byla naše rodina, jako by už byla naše a my ji měli chránit. Máma zvedne dva prsty a zahne je k sobě, jako tichý signál. „Pojďte,“ zašeptá. „Teď už bude v pořádku. Nech