**Madeline**

Probouzím se pomalu, jako bych se drápala nahoru z hluboké vody. Na vteřinu vůbec nevím, kde jsem. Strop nade mnou je neznámý, povlečení jemnější než to moje, vzduch je teplejší, než by měl být, a pak do sebe všechno zapadne, kousek po kousku. Dům smečky. Kaelenův pokoj. Jezero. Krev. Bolest. Můj pohled střelí k závěsům. Skrz ně prosvítá světlo v matném zlatavém přísvitu. Musí být už