Už bych měl spát, ale nespím. Dům se ponořil do hlubokého, těžkého ticha. Obvykle to stačí k tomu, aby mě to odrovnalo, ale oči mám upřené na strop a mysl ne a ne ztichnout aspoň na tak dlouho, abych mohl usnout. Celý den se mi neustále přehrává, jeho střípky se překrývají přes sebe, ale nic z toho neutkví tak jako ten jeden okamžik. Její ruka. Způsob, jakým se posouvala po koberci, pomalu a nejis