**Madeline**

Probouzím se pomalu, celá prohřátá. Neotevírám oči. Jen tam tak ležím, vznáším se někde na pomezí spánku a bdění a vnímám jenom tíhu přikrývek, pravidelné teplo tisknoucí se k mé hrudi a hluboký, rovnoměrný tlukot pod svou dlaní. Kaelenův pokoj se kolem mě po kouscích zaostřuje, když konečně otevřu oči. Tvář mám zabořenou do jeho krku. Jednu ruku má kolem mě volně obtočenou, těžkou a