**Madeline**

Probouzím se s těžkou rukou položenou přes můj pas. Ležím pod ní, zírám na bledý nádech ranního světla pronikající skrz Kaelenovy závěsy a snažím se přijít na to, jestli si to jen nepředstavuju. Jeho paže mi připadá těžší než včera. A také teplejší. Její váha mě drží na místě způsobem, který by měl působit omezujícím dojmem, ale kupodivu nepůsobí. Cítím se bezpečně. Opatrně sáhnu dolů