**Kaelen**

Ranní světlo nenápadně proniká do pokoje. Ležím natažený na zádech a zírám do stropu, zatímco kolem mě prostupuje ticho domu. Čekám, že budu po včerejšku rozlámaný vzhledem k tomu, jak tvrdě do mě táta a smečka šli. Ale když zakroužím rameny a protáhnu si ruce nad hlavou, cítím se dobře. Žádná ztuhlost. Žádná bolest. Žádná připomínka toho, že na mě ve vlnách útočila polovina smečky, dok