**Kaelen**

Tvář jsem měl zabořenou do sněhu. Když jsem křičel, plnil mi ústa. Dom mi ležel na zádech, jednou rukou mi svíral rameno. Jeho váha mě tiskla k zemi, zatímco další dva mi drželi nohy. Někdo mi zkroutil zápěstí za záda. Někdo další mi křičel do ucha, ale slova už jsem neslyšel. Slyšel jsem jen jezero – praskající led. Voda se zavírala. Madeline byla pod ní.

Házel jsem s sebou proti nim,