Během těch let jsem chtěl tu fotku sundat už tolikrát. Ale když slyším, jak se kvůli ní Genevieve teď směje, znamená to, že ten rámeček na zeď asi přilepím vteřiňákem sám, abych se ujistil, že tam zůstane navždycky.

„Byl roztomilý,“ řekne Genevieve stydlivě, když táta s rozzářeným úsměvem projde kolem.

„Byl?“ odfrknu si a překřížím si paže na hrudi. „Pořád jsem stejně roztomilej.“

Genevieve zrůžov