Když otevřu oči, Kaelen už je vzhůru. Leží na boku otočený ke mně, jednu paži pod polštářem, druhou položenou přes můj pas. Ve tmě na něj zamrkám a jeho palec mi začne pomalu přejíždět po boku. „Jak dlouho jsi vzhůru?“

„Chvíli.“

Povzdychnu si a přikoulím se blíž, dokud se čelem nedotknu jeho hrudi. Voní jako cedr, kouř a domov, a vteřinu poté, co tu vůni nasaju, se Lumi ve mně s tichým, ospalým za