**Natalia**

„Tak, já na chvíli jdu,“ říkám rodičům, když kolem nich procházím. Sedí na gauči a dívají se na jeden ze svých pozdně večerních pořadů.

„No tak, počkej chvilku!“ Máma vyskočí a přispěchá ke mně dřív, než stihnu vzít z misky klíče. „Je už docela pozdě, nemyslíš? Kam se chystáš?“

Obrátím oči v sloup. „Mami. Je mi skoro osmnáct. A jdu se jenom sejít s Mitchellem do parku.“

Rty se jí stáhn