**Natalia**

Udělám jeden krok vpřed, pak další, nohy mě nesou po zmrzlé trávě, dokud nestojím přímo před tím obrovským černým vlkem.

„Mitchelle?“ zašeptám.

Jedno ucho mu při zvuku mého hlasu cukne, ale hlavu drží dole a tělo zůstává nehybné. Tlapy má zabořené ve sněhu, ramena pod tou vší tmavou srstí široká a od čenichu mu v pomalých bílých obláčcích stoupá pára, která se vzápětí rozplývá do chlad