**Natalia**

Nemám tušení, jak se mi podařilo dojet domů.

Cestu si pamatuju jen v útržcích. Pouliční lampy rozmazávající zlato po čelním skle. Moje ruce svírající volant tak pevně, až mě bolely klouby. Tiché vrčení motoru. Zvuk mého vlastního dechu, příliš hlasitý a příliš mělký v tichu auta. Každá tmavá mezera mezi stromy vypadala, že by se mohla pohnout. Každý stín na okraji silnice vypadal, jako