163 — Cry

~ * ~ * ~ * ~ ~ * ~ * ~ * ~ ~ * ~ * ~ * ~ PRESENT TIME.

*POV=SIENNA*

Zvuky přestaly existovat. Aspoň na zlomek chvíle mi to přesně tak připadalo. A pak se to vrátilo, hodně pomalu, znělo to jako ten jemný, ale běsnící hukot, který slyšíte, když se topíte. Protože v tu chvíli jsem se opravdu topila.

„Je mrtvá.“

Jeho slova mi připadala jako největší lež, jakou mohl člověk vyslovit. Mohla j