208 — Jsme stejné

*POV=SIENNA*

Najednou jsem padala. Oči se mi hrůzou rozšířily, když mi před očima proběhl celý můj život.

Najednou mě za paži zachytila něčí ruka. Zamrkala jsem a zjistila, že je to Kendra.

Dech se mi zadrhl v krku. Myslela jsem, že to ona mě strčila, tak proč mě teď místo toho zachraňovala?

Kendra na mě shlížela, zatímco jsem jí visela na paži, a vítr jí odhrnul rozcuchané vlasy